Již od svých 12 let jsem si přála pražského krysaříka. Ačkoliv jsme venku chovali jagdteriéry, přála jsem si mít pejska v bytě, aby mohl být pořád se mnou. Tehdy mi však rodiče nechtěli štěňátko koupit, protože jsem byla ještě dítě a měli strach, že bych se o něj dostatečně nestarala. Musela jsem se tedy smířit s tím, že krysařička mít nebudu.

Zhruba ve svých 21 letech jsem narazila na klubové stránky pražského krysaříka. Pražský krysařík se mně líbil už od malička, ale nyní jsem byla doslova hotová a strašně si krysaříka přála. Webovky jsem si pročetla a navštívila všechny stránky chovatelských stanic u nás v ČR. Doslova mě okouzily fenečky paní Břenkové z chovatelské stanice Alimak. Znovu jsem se do tak nádherného plemene zamilovala a začala další vlna chtíče. Bylo to na podzim roku 2007 a z webových stránek CHS Alimak jsem se dočetla, že plánují štěňátka na jaro 2008. Paní Břenkovou jsou kontaktovala se zájmem a vyčkávala. Věděla jsem, že má zájemců více, ale já prostě chtěla fenku od nich. Vrh D po fence Babetce se narodil v březnu, ale bohužel se na mě štěstí neusmálo, neboť byl o štěňátka velký zájem.  Byla jsem v očekávání, protože byla březí také Brusinka, která je nádherná fenka. V dubnu se narodila jedinná fenečka Ema. Paní Břenková si ji však chtěla nechat, z čehož jsem byla znovu velice smutná. Na začátku června 2008 po státnicích jsem jí napsala, jak se mají, s tím, že je mi velmi líto, že nemám Emičku, když budu mít teď tolik volna, než mi začne znovu škola. V nitru jsem však cítila, jakoby ta malá Eminka byla moje a měla jsem takový zvláštní pocit. Paní Břenkovou jsem asi nějak přesvědčila a nabídla mi, že se můžu přijet na Emičku podívat.

Určitě si umíte představit, jak vše dopadlo. Domů jsem se vracela s mou úžasnou, nádhernou, roztomilou Eminkou.

Tak začalo moje osobní seznamování s tak perfektním plemenem, jakým pražský krysařík je. Eminka byla od začátku tak hodná a poslušná, že jsme si ji behěm pár dnů zamilovali celá rodina a teď bychom ji nedali ani za nic na světě.

Bohužel jsme si také prožili své a snad si vybrali všechnu smůlu, když si Eminka na konci července 2008 zlomila přední pravou nožičku. Byly to opravdu štrašné a krušné chvíle a do dnes na to nerada vzpomínám. Jedinné pozitivum snad bylo, že se tímto ještě více upevnil náš vztah a ponaučili jsme se, že se musí dávat pozor opravdu každou vteřinu. I když se nepodařilo nožičku napravit do původního stavu, jsem ráda, že Eminka nevnímá, že by byla nějak omezována.

Naše první chovatelské zkušenosti přišly až v květnu 2009, kdy jsme se zúčastnili první Krajské výstavy v Hlučíně.Vzhledem k nožičce, kterou bohužel Eminka natáhne ani ne na 80 % a zhoršenému pohybu, jsme neočekávali žádný vynikající výsledek. K našemu překvapení se však Ema umístila na nádherném druhém místě s hodnocením výborná. Byla jsem nesmírně šťastná a na Eminku hrdá.

Další výstavy jsme už neabsolvovali….s hodnocením výborná 2 jsem byla maximálně spokojená a splnili jsme tak první krok k uchovnění.

V červnu 2009 se konala klubová výstava a bonitace v Milovicích. Proto jsme se vydali s Emičkou na bonitaci. Šli jsme na řadu snad předposlední a únavou jsme to chtěli mít rychle za sebou. Emka se komisi moc líbila a byla uchovněná úplně bez problémů.

Na sv. Valentýna Ema navštívila nápadníka na Slovensku Fauna z Vyšehradského podhradí. Dne 14.4.2010 porodila Emička svůj první vrh A – dva kluky Arise a Akima.

Ariska jsme si zamilovali natolik, že v naší CHS zůstal, ač jsem já osobně nepočítala s tím, že budu mít nakonec dva pražské krysaříky. Tohoto rozhodnutí však vůbec nelitujeme, neboť je Arisek nádherný pejsek s úžasnou povahou.

A jelikož neplánujeme, že bychom nechali Eminku ještě jednou nakrýt, jsme moc rádi, že se Arisek úspěšně podílí na dalším chovu pražských krysaříků nejen u nás, ale i v zahraničí.